Tak první příspěvek je moje tvorba. Je to do jedné detektivní literární soutěže, proto ji nebudu moct zveřejnit celou. Ale jakmile budu moct, dovydám ji. Jinak ostatní příspěvky budou tak jednou týdně. Podle toho, kolik budu mít námětu. Rozhodně přijdou mé poznatky z dovolené a různé recenze. Též budu moc ráda za vaše připomínky. Teď už jen enjoy it!
John Watson seděl u stolku a psal na svém počítači další příběh. Za okny pršelo a ponuré počasí doléhalo na oba dva detektivy. Sherlock
Holmes seděl v křesle a neměl co na práci. Převaloval se ze strany na
stranu, pak vyskočil a šel zkontrolovat kuchyň. Tam nic zajímavého
nenašel, tak přecházel po pokoji. John zavrtí nad jeho počínáním hlavou a
opět se věnuje své práci. „Nuda!“ zakřičí Sherlock a znovu klesne do sedadla. "No tak, Sherlocku. Určitě se nějaký případ najde. Chce to jen trpělivost," snaží se ho uklidnit John, ale to se mu moc nedaří. Sherlock znovu vstane a začne se hrabat v papírech. "Je to tak nudné! Čekaní. Pf... Nuda," rozhazuje rukama a papíry lítají všude kolem. "Slyšela jsem nějaký hluk," vejde do místnosti paní Hudsonová s tácem, na kterém ji z pod konvice uniká pára horkého čaje. "Ano paní Hudsonová. Sherlock nemá co na práci. A víte jak nevrlý je, když nemá do čeho hrábnout." "Oh, jistě. Tak já nebudu již rušit. Snad se brzy nějaký případ najde." Paní Hudsonová opatrně přejde ke stolku, na který položí tácek s čajem. Pak se opatrně vyjde z pokoje. V tom v Sherlockově županu zazvoní telefon. Celý rozjařený vytáhne mobil, ale poté mu zmizí úsměv z tváře. Hovor nuceně přijme. "Ano bratře?" "Mám pro tebe něco jako případ," ozve se z druhé strany Mycroftův hlas. "Čekal jsem, že to Lestrade mě má pověřovat případy." "Tento případ je ovšem velmi zvláštní. A navíc je to pro anglii." "O co jde?" "Jde
o vraždy v našem parlamentu. Pachatele těchto brutálních vražd máme.
Jen nám nechce říct svůj motiv. Je blázen jako ty. Proto ji budeš mít ve
své péči a zjistíš co má v plánu a proč všechny ty vraždy." "Ji? Takže ten vrah je žena? A kde bude bydlet?" "No tak Watson má svůj byt společný s Mary. Tak není problém, aby bydlela u tebe. Zkrátka si pro ni přijeď. Víš. Kde mě najdeš," rázně zakročí Mycroft a ukončí hovor. John Watson poprvé viděl tento zmatený pohled, který tkvěl na Sherlockově tváři. Bylo
to sice dlouho od té události s Irene Adler, ale Sherlock se zatím s
jinou ženou s jeho schopnostmi nesetkal. Bylo možné, že Irene mu
zasadila do srdce menší cit. To nemohl popřít ani Sherlock. John tedy
vstal od stolu, zaklapl počítač s rozepsaným příběhem a přešel k jeho
příteli. Položil mu na rameno ruku a uviděl v Sherlockovi zlomenou duši.
Teď byl jako malý dítě a John mu to nezazlíval. Sice jen tušil, ale
každou minutou mu to teď Sherlock potvrzoval. Nemožné se stalo možným a
Irene zasáhla Sherlocka víc, než bylo nutné.
„Tak
snad abychom si pro ni dojeli." Sherlock vyklouzl z županu a ve všedním
oblečení vklouzl do kabátu. Modrou šálu uvázal na dvojitý uzel. Na
hlavu nasadil čepici s dvěmi kšilty a už hbitě a obratně scházel schody.
John jen protočil očima, oblékl si bundu a když letmě viděl to psí
počasí venku, vzal i černý deštník. Schody rychle seběhl, ale nebyl tak
elegantní jak jeho přítel, který otevíral dveře. John ho dohnal a když
stáli venku, otevřel deštník. Společně došli na kraj silnice a přivolali
taxík. Nasedli, Sherlock zadal adresu a už byli na cestě. Celý ten čas
byli ticho. John Watson pozoroval ubíhající tmavou krajinu a Sherlock
Holmes se zdál být zamyšlený.
U
Mycroftova sídla se Sherlock představil znakovou řečí. Muž jim pokynul a
tak Sherlock sebejistě vyšel a John ho následoval. Prošli temnou
chodbou a pak po schodech do podzemí. Stáli tam a čidlová světla sepla.
Sherlock se dlouze nadechl a už si zase razil cestu. Došli až do
rozlehlé místnosti, kde za stolem seděl Mycroft. Byla tu i prosklená
místnost, kde bylo vidět vše. Byla tam jen židle na které seděla žena s
nohy do X a svázanýma rukama. Hlavu skloněnou a její blond lokny byly
slepené krví. Do tváře ji nebylo vidět, ale když vstala a vrávoravým
krokem došla ke zdi, Sherlocka Holmese i Johna Watsona překvapil černý
šátek zavázaný kolem očí. „Á, pan Holmes mladší a jeho věrný kamarád doktor John Watson," zasmála se a sesypala se na zem. „Pane bože! Co jste ji udělali?" vyjel John a střelil pohledem po Mycroftovi. „Jen nevinné vyslýchací metody." „A pomohlo vám k tomu to, že tu ženu jste vysílili?" „Prakticky
ne. Je silnější než jsme mysleli," prostě odvětil Mycroft a vstal.
Rukou mávnul a dva odzbrojení poskoci vešli do průhledné místnosti.
Přesli k ženě na zemi a surově ji chytli za paže. Ta opět zasténala.
Jako vězně ji odvekli před Mycroftovi nohy. Žena klesla a Mycroft
důstojně stál na jejím kostnatým tělem. „Líbí
se ti ten pocit nadvlády, Mycrofte?" hlesne žena a opatrně se posadí.
John chce vystartovat na její pomoc, ale Sherlock ho rukou zastaví. „No
abychom si to konečně vyjasnili. Toto je Avangelyn Hoochová. Zabila dva
členy parlamentu. Lidé se začínají bouřit, protože nemají informace ani
vraha. My ho máme, ale neznáme motiv. Co Avangelyn?" „Co
chcete slyšet? Názor na vaši politiku? Všichni jsou jako vy, Mycrofte,
prolhaní a zkažení. Ovšem narozdíl od vás se umí hezky usmívat." Mycroft se zakuckal a odvrátil se od blondýnky. „Mohu vědět, co jsou vaše přesvědčovací taktiky, Mycrofte?" vložil se do toho John. Pohled na zlomenou ženu mu nedělal dobře. „No
vidíte přeci ten komfort co mám. Prosklená místnost s jednou židlí a
naprostá tma. K zbláznění, nemyslíte? A když něco chtějí, no podívejte
se sám," Avangelyn se postavila a otočila. Bílou košily měla zkrvavenou a
byla i rozthaná. Jako by ji bičovali. Rány byly zanícené. Na Johna to
jevilo hrozný dojem. I Sherlock vypadal znepokojený. Sice nebyl nikdy
odpůrce těchno trestů, ale na ženě mu to přišlo kruté. John opatrně
přešel k Avangelyn.
Žádné komentáře:
Okomentovat